Březen 2019 | OvaHelp

FOTO: Přednáška MUDr. Vlčková, Lymfoterapie

Lymfatický otok působí velké nepříjemnosti, a to nejen onkologickým pacientkám po rakovině prsu. Tentokrát jsme se zaměřili na pojem lymfatický otok jako takový, která léčba je vhodná a jak otokům předcházet. Děkujeme za dárek pro účastníky, a to slevový kupon na lymfatickou masáž.

VIDEO: Příběh Štefana – Život s rakovinou

Štefan bydlí v domově důchodců a lečí se s rakovinou prostaty. Ta je jedna z nejčastějších u mužů a s rostoucím věkem se její riziko zvyšuje.

Členem Ovahelp – Centrum pomoci onkologickým pacientům, z.s. se stal proto, aby si promluvil s lidmi, kteří chápou jeho problémy a zbavil se stresu z ožehavého tématu.

VIDEO: Příběh Radky – Život s rakovinou

Radka je mladá žena, v nejlepších letech, ve skvělé kondici…

No, jednoho dne si v prse nahmatala bulku a utíkala k lékaři. Ten ji ujistil, že nádor je nezhoubný a není se čeho bát.

Krátce po 40. narozeninách se však Radce zhroutil svět… ukázalo se, že nádor je zhoubný a začal kolotoč léčby.

VIDEO: Příběh Ivany – Život s rakovinou

Další příběh členky Ovahelp, ve kterém nechybí nelidský přístup lékařů, kteří si myslí, že ve 42 letech člověk nemůže mít vážnou nemoc.

Ivana objevila ve své stolici krev a hned věděla, že je něco špatně. Jak její příběh pokračuje si poslechněte ve videu.

VIDEO: Příběh Daniely – Život s rakovinou

Příběh Daniely začal těžkou autonehodou. Když už se z ní skoro dostala, začaly jí dělat potíže průjmy. “Co jste zase snědla?!”, ptali se jí doktoři v nemocnici káravě.

Když jí po roce diagnostikovali rakovinu slinivky břišní, byla připravená na léčbu a odhodlaná nemoc překonat. Ale reakce mladého chirurga, který už ji ani nechtěl operatovat, ji více než zaskočila…

Poslechněte si příběh Daniely, členky OVAHELP.

VIDEO: Pavlínin příběh – máma má rakovinu

Představte si, že jste v zahraničí a od mámy vám přijde zpráva, že má rakovinu. Jak byste se zachovali vy?

Pavlína Skotnicová byla své mámě vždy po boku, hlavně pak v době, kdy vznikl nápad s Ovahelp – Centrum pomoci onkologickým pacientům, z.s. Celý příběh si poslechněte ve videu.

VIDEO: Zdenčin příběh – život s rakovinou

Zdeňka se rozpovídala o tom, jak ji dostihla nemoc jménem Rakovina, jak se s tím poprala a proč pak založila Ovahelp – Centrum pomoci onkologickým pacientům, z.s.

FOTO: Příprava k natáčení příběhu, odvážní ovahelpáci

Včera u nás bylo docela rušno. Sešli jsme se na natáčení příběhů těch, kteří mají/měli nemoc jménem RAKOVINA. Příběhy to jsou silné, někdy až nepochopitelné a my jsme opravdu rádi, že u nás tito odvážlivci našli podporu a pomoc.

FOTO: Podej lžičku a poděkuj

Oslovil nás Honza Tabášek s tím, že s kamarádkou plánují charitativní akci a že s pomocí místních spolků a organizací chtějí finančně podpořit malého chlapce. Celá akce začíná losováním tajné ingredience. Jakou si vybral OVAHELP, to zjistíte z popisku u fotek z dubna.

FOTO: Setkání s náměstkem primátora Ing. Zbyňkem Pražákem, Ph.D. a Mgr. Olgou Pelechovou (vedoucí oddělení sociálních služeb)

Dnes Zdeňka s dcerou Pavlínou dojednávaly spolupráci na projektech OVAHELP s náměstkem primátora města Ostravy Ing. Zbyňkem Pražákem, Ph.D. a Mgr. Olgou Pelechovou, vedoucí oddělení sociálních služeb.

FOTO: Krásná každý den

V našem centru ženám dopřáváme i odpočinek a zastavení se. Tentokrát se toho ujala jedna z aktivních členek, Šárka Prchalová. Účastnice měly možnost seznámit se s typem své pleti, nechyběla ukázka ošetření a líčení. V závěru proběhla tombola o kosmetické balíčky a dárkové poukazy.

Trocha humoru Dr. I. Šmoldase

Podvečer s PhDr. Ivo Šmoldasem, známým glosátorem, překladatelem a zábavným člověkem. Tentokrát v příjemném sále městské knihovny.



Nejen o děložním čípku – MUDr. Radim Uzel

Nebudeme si povídat jen o onkologickém onemocnění děložního čípku, ale vyslechneme si také humorné historky z doktorského prostředí.



Poukázka ke zdraví

Poukázka ke zdraví = kávička s dortíkem zadarmo

Už jsem to psala na všechny strany. Máme to na webu. Je to na FB- hurá. Máme to v čekárnách spolupracujících klinik- tedy dvou. V lékárnách- taky dvou :). Dokonce v úžasném butiku Olga- tam jsou nejhodnější a nejmilejší holky, které z obchodů znám.

O čem mluvím? Tak ještě jednou, trochu jinak, prosím o vyslyšení, milé ženy. Protože tohle je o vás a PRO VÁS.

OVAHELP má jeden veliký cíl: klade důraz na PREVENCI. Nejsme klub, získané peníze se tedy okamžitě snažíme užitečně poslat směrem k lidem. Abychom si rozuměli, nejsme sociální odbor, nejsme filantropové, podporujeme jen péči o zdraví v rámci PREVENCE.

Získali jsme 75 tisíc korun českých. To není málo. Rozhodla jsem se tyto peníze věnovat ženám, protože jsem také prošla typicky ženskou formou rakoviny. Vím tedy o ní dost hodně z vlastní zkušenosti. Oslovila jsem pár klinik a nemocnic, já, obyčejná žena, důchodkyně jsem odeslala maily s prosbou o spolupráci s giganty našeho zdravotnictví v Ostravě. Dva odmítli. Jeden, pro mne tzv. srdíčkový ani neodpověděl a má výdrž, zkoušela jsem to na něj celkem šestkrát. To by udolalo, jak se říká, koně. Gigant odolal a nepolevil.

Pomohly mi dvě, opravdu DVĚ, celkem dvě kliniky. Klinika EUC a klinika Silesia Medical, s.r.o.

Pro OVAHELP možná osudové číslo : 2.

Vstřícnost, ochota, zájem, ukázali mi zázemí, poděkovali, podepsali se mnou smlouvu, převzali propagační materiál. Bylo cítit z každého slova, že chtějí udělat pro pacientky něco navíc, že je vnímají především jak LIDI. Kdybych to neabsolvovala, nikdy bych nevěřila, jak těžké je, udělat dobrý skutek. Když prosíte, držíte peníze a málem NIC. Velmi děkuji MUDr. Ichnovskému a Mgr. Srncovi.

Takže co že to pro vás ženy máme? Krásné poukázky na jméno. Růžové :). Mají hodnotu 300,- Kč. Máte možnost se objednat na vyšetření prsou, některá pojišťovna vám poskytne příspěvek ve výši 500 korun, OVAHELP přiloží poukázku na 300 korun. Komu? Ženám ve věku 40-45 let. Těmto ženám (pojišťovny až na výjimky, které dají příspěvek), vyšetření neproplácí. Pokoušíme se tímto počinem zvětšit sledovanou skupinu žen. V našem regionu, je cena vyšetření pro mnohé ženy cenou opravdu neúměrnou.

Rakovina v počátku obvykle nebolí. Když si pod sprchou nahmatáte bulku, už může být situace vážná. Kritická, fatální. Vlastním zájmem o sebe sama, jen tím, že si k nám dojdete pro poukázku, můžete včas odhalit problém, o kterém ani nevíte. Až 90 % žen, kterým se zachytí rakovina prsu v časném stadiu má šanci na vyléčení. Slyšíte mne holky, ženy, dámy?-90%!

Já vás prosím, objednejte se na vyšetření, nečekejte na věkový limit.

Tak, a teď ta kávička zadarmo. Když budete ta moc hodné a dorazíte pro poukázku do OVAHELPU, objednáte se na vyšetření, využijete slevu od své pojišťovny, tak si pak za odměnu zajdete do kavárny a těch ušetřených 300 korun utratíte za mlsku. Třeba takový sachr, nebo větrníček, nebo …. To už nechám na vás :). A já VÁM tu kávu u nás v centru, klidně uvařím také, protože věřím tomu, že to o co se OVAHELP snaží, cenu má. VELIKOU CENU.

🙂 -Z-

Pánové chce to kuráž!

Pánové chce to kuráž, kterou máte, trochu času, ale někdy stačí i milující partnerka 🙂

Včera jsme našli ve schránce obálku.

V rámci národní kampaně pro zdraví prostaty, rozesílá nejmenovaná firma, obchodující mimo jiné i s doplňky stravy, informaci, že si může každý muž nad 50 let objednat domácí test PROSTATY zdarma, ovšem s krabičkou nejmenovaného produktu firmy – za cenu balného. Nehodlám komentovat způsob vázání získání něčeho s něčím, co ani nechcete. To jsou praktiky dnes již obvyklé a každý člověk se může svobodně rozhodnout, zda na tento obchodní vztah přistoupí. Informování mužů o možnosti získat test DOMÁCÍ, tedy možnost otestovat si PSA v soukromí považuji za věc dobrou. Já kvituji, že možná taková obálka včas pinkne do nosu, když ne muže na adrese doručení, tak alespoň jeho partnerku, pakliže ji má. Já se přiznám, my- můj muž- volíme raději odběr krve v ordinaci naši praktické lékařky. Ale jako vykřičník je ta obálka velmi dobrá.

Jsou i muži, kteří na otázku, zda mají v normě hodnotu PSA, neuměli odpovědět. Protože mnohdy nevěděli, o co jde. Vím to, ptala jsem se. Ne že by byli hloupí, abychom si rozuměli, jen se prostě nezajímají. Mnohem častěji však ani nesledují zdraví své prostaty, je to ten vrozený ostych mužů. No to snad ne, budu někam chodit, a děda nechodil, a taky se dožil, a dejte pokoj, nemám čas, a dejte pokoj, kdo by o takové věci mluvil… A půjdu a bude si někdo myslet, že jako chlap mám problém, a nic mne nebolí… i takové byly odpovědi.

Přitom je to TAK JEDNODUCHÉ, TAK MOC, MOC PŘÍNOSNÉ, FUNKČNÍ, doslova DAR PRO ŽIVOT VE ZDRAVÍ, navíc vyšetření hradí pojišťovna. Je to ZADARMO 🙂

Tak trochu informací- co to je to, PSA? Jde o otestování hladiny takzvaného prostatického specifického antigenu (PSA) v krvi. To je bílkovina, kterou vytvářejí buňky prostatických žlázek. Vylučují tekutinu, která se stává součástí ejakulátu vycházejícího z penisu při pohlavním vyvrcholení. Malé množství tohoto antigenu se dostává do krevního oběhu, a proto může být detekováno z krevního vzorku. Jen Vám sestřička odebere malé množství krve. Vysoká hladina PSA může signalizovat skrytý problém prostaty, v tom případě následuje vyšetření další.

Muži by si měli nechat udělat krevní odběr už ve 40 letech. Podle jeho hodnoty by pak měly být určeny další intervaly, kdy vyšetření PSA opakovat. Riziko vzniku rakoviny prostaty se významně zvyšuje po 50. roce života. Každý muž by tedy v tomto věku měl pravidelně absolvovat preventivní kontroly. Muži po padesátce by měli toto vyšetření absolvovat jednou za 1–2 roky při preventivní prohlídce u praktického lékaře.

Kromě testování PSA se v případě karcinomu prostaty k diagnostice využívá také vyšetření pohmatem per rektum, tedy přes konečník, a právě toho se muži obávají nejvíce. Jde přitom o nebolestivé vyšetření, které trvá doslova pár okamžiků. Jde jen o to, překonat stud a vydržet. A pány chápu, příjemné to není, ale jde jen o chviličku, to se přece zvládnout dá. Provádí jej praktický lékař v rámci běžných preventivních prohlídek, případně internista nebo urolog. Toto vyšetření pak doplní výsledky krevního testu. Pokud je hodnota PSA nižší než 2,5 nanogramu na mililitr a současně kontrola konečníkem normální, znamená to, že nález je negativní a postačí vyšetření opakovat jednou ročně.

A proč říkám: stačí i milující partnerka. Milé dámy, ženy, manželky, přítelkyně. Každá, která máte toho svého, milého, milovaného, jednou za rok se na něj usmějte, pohlaďte ho a řekněte: už ses objednal na test PSA u naší doktorky? Nebo: lásko, ve středu ráno si prosím zajdi k naši doktorce, odebere ti krev na PSA. Nebo jinak, vy máte fantazie dost. A proč to máte hlídat? No přece proto, že ti naši milovaní nemají mnohdy čas, mnohdy se stydí, mnohdy nemají ani zájem, dokud nehoří, doktora nepotřebují. A protože je máme rády, tedy alespoň někdy? Já se taky ptám. Můj manžel chodí pravidelně, na odběr, pak si jen zavolá sestřičce pro výsledek a má rok klid. Je zodpovědný, já jeho přístup oceňuji.

Tak Vám přeji kuráž a zdravé hodnoty pánové. 🙂 -Z-

FOTO: Přednáška Diochi

Pan Ďurina, který vyvinul projekt Diochi, nám představil unikátní systém regenerace. Těm, kteří měli zájem, doporučil na základě měření přípravek na podporu jejich vyléčení.

FOTO: Jednání s hejtmanem Ivo Vondrákem

Dnes se paní Zdeňka, zakladatelka OVAHELP, z.s. sešla s hejtmanem pro Moravskoslezský kraj – prof. Ing. Ivo Vondrákem, CSc. a plánovali spolupráci do budoucna. To ať můžeme pomoci co nejvíce lidem.

A vy nemáte facebook? No tak to asi nemáte šanci!

Taky se vám stalo, že na vás po záporné odpovědi na tuto otázku tazatel hleděl jako na Marťana? Spíše asi ne, protože ten zpropadený FB mají snad už i všechny děti, a přiznávám teď, ho začíná budovat dokonce i OVAHELPJ.

Ale, popořadě.

Mám velkou averzi k virtuálnímu světu. Zažila jsem v roce 2008 kybernetickou šikanu. V roce 2017 se mi díky zneužití anonymity IT obrátil život naruby. Nikomu to nepřeji a je jedině dobře, že je to dnes trestný čin. Je to totiž odporné, schovávat se za anonymitu internetu, ničit tak někomu život a ještě se cítit jako vítěz. Internet je bohužel často zneužíván.

Když jsme začali formovat OVAHELP, dala jsem podmínku: pouze webové stránky, to bude stačit. Měla jsem štěstí, naše logo nám vytvořila paní Monika Hájková. Napsala nám k návrhu loga tak nádherný dopis, že jsem neváhala. Navíc nám nabídla i postavení stránek. Stará se nám o ně i dnes. Zdarma! Zní vám to jako zázrak? Ale to my v Ovahelpu máme skoro denněJ.

Takže, web by byl, pomalinku ho doplňujeme, přidáváme okénka, příspěvky, jsme laici, takže je to často kostrbaté, Monika má s námi zlatou trpělivost. Přišla první akce, přišli noví návštěvníci, noví členové. Noví přednášející. Přesto jsem měla pocit, že web a letáky v ordinacích lékařů nějak nestačí. Dnes lidé žijí jinak, nemají potřebu někam chodit, sdružovat se. Skoro vždy padla otázka, zda máme ten lidský zázrak FB.

Dcera přivedla do kanceláře svého kolegu z práce. Jiří TILL, neskutečně chytrý, empatický a schopný mladý muž. Má generace občas říká: ti dnešní mladí nic nedělají, nic neumí, jen vše chtějí zadarmo, flámují, mama hotel apod. Já se musím omluvit těmto mladým lidem. Ve většině případů to totiž není pravda, jen další předsudek, OVAHELPu pomáhají úžasní mladí lidé, ale o tom jindy. Jirka mne doslova posadil do židle. Svou pozitivitou, nasazením, ochotou. Jen jsme mu řekla, co děláme, kam míříme, pověděla jsem mu o svém květnovém nápadu, a už to jelo…

A došlo na facebook, pochopila jsem, že strach musí stranou, že to bez něj nepůjde. Vyfasovali jsme milou slečnu Táňu, a ta nám FB vytvoří, doplní, protože to umí. Protože se FB musí doplňovat, údajně musí žít. Došlo i na úskalí, Jirka nařídil: fotky, videa! Musíte absolutně vše fotit, doba a FB si to žádá, lidé to potřebují!

Každou naši schůzku zakončí povelem KUK a fotka, nikdy nestihnu skočit pod stůl. Nesnáší focení mé osoby, jsem veliký introvert, proto volám, omluvte prosím mé vyjevené obličeje na obrázcích, je to pro mne utrpení, ale musím, protože FB a Jirka to po mně chce!

Měli jsme setkání ovahelpaček, normální babinec, kdy jsme si plánovali akce na další období, organizační plán. Pak káva, i šampus byl, Helenka ho má ráda, a my jsme si srkly také, koláčky, pohoda, radost z vykonané práce a domů. A v noci to přišlo- nemám fotku! Neudělali jsme jedinou fotku, nikdo neuvidí, jak jíme koláč! No to bude malér! Kdo mi uvěří, že byl babinec!

Schůzka s panem poslancem Juchelkou v kanceláři. Byl hodný, přišel, vyslechnul mne, nabídl pomoc, úžasné setkání s neuvěřitelně lidským člověkem. Euforie se mne držela dvě hodiny…a bác! Nemám fotku!

A tak teď píšu. Už máme FB, tedy v hrubých rysech, ale bude brzy hotov. Takže možná teprve teď existujeme, žijeme a vezmou nás na milost i odpůrci akcí, schůzek, přednášek. Ano, přiznávám, chybí mi fotky, nikdy jsem nemusela dokládat co jím, kam jdu, s kým mluvím, co jsem si koupila. Svět si to žádá, polepším se tedy.

A víte co? Dnes odpoledne mám schůzku s panem hejtmanem. Noc jsem trémou nespala, chápu schůzku jako zodpovědnost pro OVAHELP. Co když budu koktat, co když něco zapomenu, proboha co já vlastně řeknu! Ale jdu! A co více, já se pokusím nezapomenout. Pane hejtmane promiňte, musíme se vyfotit. Svět a FB si to žádá.

🙂 -Z

Příběhy na stránkách OVAHELPu

Na našich stránkách zveřejňujeme příběhy lidí, kteří prožili rakovinu na vlastní kůži. Ne, nemám v úmyslu se tady bít v prsa s tím, jak jsem úžasná, a že jsem to vymyslela. Tento způsob, což jsem opravdu zjistila až nedávno, používá kdekdo.

Co je tedy u nás jinak? A proč to děláme?

Příběhy jsou od lidí živých, mnozí jsou již členy našeho centra. Jsou to fakta. Neslouží k tomu, abychom se zlobili na lékaře, abychom si vylévali zlost na zdravotnický personál, když se někdo nezachoval, jak jsme očekávali. Abychom se litovali. Abychom se v tom utápěli.

A píšeme pravdu. Než jsem uveřejnila svůj příběh, dala jsem ho přečíst jedné ženě. Ta se pohybuje na poli meditací a podobných aktivit, byť sama rakovinou prošla, mnohé, spíše málem vše, má nastaveno jinak než já. Až opačně. A ta mně řekla: jestli to tam dáte, já být pacient, tak si po přečtení vašeho případu rovnou hodím mašli. To mne vylekalo! Ale přesto jsem tam svůj příběh dala. Co chci od druhých, musím respektovat i já. Řekla jsem si, přece se nechceš stylizovat, přetvařovat, přece to neděláš pro popularitu! Přece musíš říct, jak to bylo!

Tak proč tam dáváme tyto těžké chvíle lidí, kteří nám takto projevují důvěru?

Myslíte si, že je to snadné? NENÍ. Např. případ Ivanky, v produktivním věku onemocněla rakovinou rekta. Je zvláštní- všichni HO máme, ejhle zadek, vylučování, když vše funguje, voláme hurá, ale když na to dojde, když se o tom má mluvit, co se stane? Ticho a stud. Ani zdraví nedokáží komunikovat bez ostychu. A Ivanka? Sebrala odvahu a řekla Vám o tom. Tak, aby ukázala vkusně a s citem, co to znamená. Co se může stát komukoliv z Vás!

Libor, mladý muž, rakovina prostaty. Znáte hodně lidí, kteří dokáži vykreslit tu těžkou chvíli s humorem, aby motivoval jiné muže: najdeš bulku, kašli na ostych, mazej k doktorovi! Trenky dolů! Jde Ti o život!

Renáta, zdravotník a pedagog, nebála se říct i o nešvarech negativního, mnohdy opravdu neosobního chování zdravotního personálu.

Nevyjmenuji Vás všechny, to není totiž to, co Vám chci teď říct.

Existují tzv. zavedené pravdy a polopravdy. Uvedu jich pár.

Mnohdy se tvrdí, že kdo zdravě žije, zdravě se stravuje (i když už se začínám ztrácet v tom, co vlastně zdravé je, neb i zde jsou módní vlny), má pravidelný nebo aktivní pohyb, myslí pozitivně, nemá nadváhu, v rodině rakovinu neměl a nemá, apod., ten NIKDY rakovinou neonemocní! NE?!! Tak si prosím přečtěte příběhy těch lidí, budete překvapeni, rakovina si totiž nevybírá, a já sama jsem vzorec jejího výběru nenašla.

Nebo: chlap a rýmečka = chlap umírá, houby vydrží, apod. Kde se to vzalo, že se říká: chlap přece nebrečí? Není to vhodné? Proč? Vždyť je to člověk. Má emoce, má city, stydí se, bolí ho to, jako kohokoliv, tak, co to jsou za řeči? Dámy prominou.

Nebo: to možná zažila většina pacientů s rakovinou a obvykle od lidí, kteří ji nikdy neměli: musíš myslet pozitivně! Bojuj! Já tyto dvě věty nemám ráda ani dnes, i teď mne rozčilují. Myslím si totiž, že nejde o boj, ale chuť žít, zvládnout to. Přijmout tu situaci, zamyslet se, co to mohlo způsobit, vzít si ponaučení pro sebe. Začít myslet na sebe, odpočívat, vyhnout se stresům, přehodnotit priority, nejít v ničem proti sobě, zlé lidi vyhnat ze svého života, a já nevím co ještě. Protože jde o život!

A je v pořádku, plakat, řvát, křičet, klidně i něčím praštit, když si nevíme rady, jak dál, a strachy se třepeme třeba o to, kdo nám vychová děti, když nemoc neustoupí. Vždy to je proces, má fáze, a ať

děláte, co děláte, ať máte třeba pět titulů, nebo jen základní vzdělání, ať jste v jakémkoliv věku, nic nejde přeskočit, obejít, obelhat. Jde jen o přijetí, uklidnit se v rámci možnosti, důvěřovat svému onkologovi, chovat se zodpovědně a MÍT SE RÁD. Zastavit se!

Proč ještě zveřejňujeme příběhy: třeba proto, abychom vám ukázali, jak jsme mnohdy narazili na hrubou sestru, nebo na nezájem lékaře. Protože i toto k tomu patří. Jak někdo musel půl roku čekat, než se domohl správného vyšetření, protože byl příliš mladý na to, aby to byla rakovina, a prosím vás, to jsou běžné problémy…Jak jsme kolikrát zůstali s pusou dokořán, když se nám stalo něco, na co nás nikdo neupozornil. Vždyť i lékař je jen člověk, není to stroj, není to Bůh. Takže- něco se vám nezdá, něco ve vašem těle je jinak, objevila se bulka, krev, jiná barva znaménka, bolesti a nafouknutí bříška delší dobu? Běžte k lékaři, nechte si vše vyšetřit. Protože rakovina v počátku nebolí! Naše tělo je moudré a dává nám signál!!! A co běžně děláme? Pilulka a jedeme dál! Já jsem nebyla jiná!

Všimli jste si, že lékárna je dnes spíše supermarket? Bolí vás hlava, chcete pilulku, musíte přece do práce. A nabídka? Celý regál, vyberte si. Třeba jen na bolení hlavy! Už jsou pilulky na vše a proti všemu, jsou na to i reklamy ve správný čas. Není to však jen potlačování příznaků? Umlčování těla, které nám říká: hernajs, mám tě dost, řeš to!!

Nechci jmenovat a dělat reklamu, ale jsou pojišťovny, které posílají lidem pozvánky na vyšetření formou bezbolestného! Testu zdarma!, který si může každý udělat sám, ve svém domově, bez čumilů, pohodlně, a ano, jde zase o ten náš zadek, no a co?! Takže rozesláno 100%, pro test dojde 12%!!!! a donese ho k lékaři se vzorkem 6%!!!lidí! Přitom rakovina tlustého střeva je jedna z nejčastějších a je těžké ji zvládnout, protože v měkkých tkáních to jde šupem!

Takže co? Lenivost, alibismus? Musíte na poradu? Musíte do týmu? Když to prošvihnete a onemocníte, zjistíte, že už nemusíte nic. Že se Vám obrátí život i útroby naopak. A že, světe div se, to i v té práci bez vás funguje dál. Divné, že? Co vlastně chceme? Kdo má převzít zodpovědnost za naše zdraví, když ne každý sám za sebe? Bůh? Lékař? Opravdu?

A nezlobte se prosím na mne, za tuto formu trochu mentorského projevu, já nejsem lékař, jen jsem žena, která se ještě léčí, ještě neví, zda to bude O. K., nebo K. O., ale která vidí, že v čekárně na onkologii už během těch 4 let moc lidi ubylo, už nejsou, přišli pozdě, už to nezvládli, už jsou na obláčku. Už vím, jak je člověk křehký a zranitelný.

Když mluvím s lidmi, kteří si prošli onkologickou léčbou, bez výjimky si sdělujeme, a je to takový úsměvný zvyk: operoval mně……můj doktor je……

Všimla jsem si, že každý, kdo řekne: mně léčí doktor Richter, je tak nějak rád, že do této skupiny patří. A každý přidá, to je tak hodný člověk, tak lidský lékař. Ano, i já patřím do tohoto klubu, a také říkám: úžasný a lidský doktor, špičkový lékař, jemuž je vlastní etika, respekt k pacientovi.

A já ještě přidávám, měla jsem štěstí neskutečné, já potkala těch výjimečných více a každý mi pomohl přežít a žít, musím je pojmenovat. MUDr. Heroková, primářka MUDr. Vymětalová, MUDr. Pernicová, MUDr. Záthurecká, MUDr. Bielnik, MUDr. Jašová, a především onkolog MUDr. Richter.

Čím jsou tito lékaři jiní? Nezapomněli být lidmi, a to je pro nás, pacienty tou největší přidanou hodnotou pro život po nemoci, je to naše veliká šance. Stačí říct: děkujeme? Děkujeme!

🙂 -Z-

Příprava programu rok 2019

OVAHELP začal fungovat fyzicky v listopadu 2018. Připravili jsme zázemí, propagaci, občerstvení. Dva týdny před zahájením jsem potkala bývalou onkologickou pacientku, která se nyní seberealizuje v oblasti, která se mi zdála přínosem i pro naše klienty. Oslovila jsem ji a její přednášku jsem použila v dobré víře jako takový bonus po mém uvedení našeho centra. Nejhorší okamžik nastal 10 minut před zahájením. No to jsi pěkně drzá, co jim chceš říct? Ti lidé přišli, mnohdy přátelé, co jim dáš? Proslov o vlastní nemoci? To mají taky, každý má své trápení, ne každý o tom mluví! Už se ale nedalo couvnout. Navíc jsem si uvědomila, že po těch letech doma už ani nedokážu mluvit z patra. Bolely mně strašně záda, musela jsem si zout boty, prostě nic nebylo tak, jak by být mělo. Tak jsem se všem přiznala, že musím mít bačkory. Že jim musím přečíst, co potřebuji říct, protože už neumím málem ani mluvit. Už po prvních větách jsem vnímala jejich empatii, pochopení, podporu. Co říkám teď: děkuji!!!!! Děkuji všem, kteří přišli, jste vzácní lidé.

Ale, nebylo jen vše sluncem zalité 🙂 . Nezvolila jsem šťastně téma první přednášky, možná lidem nesedl způsob prezentace, nemá cenu se v tom vrtat. Na základě této zpětné vazby účastníků první akce přišly pochopitelně velké obavy, že nedokážu naplnit očekávání lidí. Znáte to, velké oči, a vše je jinak. Cítila jsem, že už nemohu tzv. šlápnout vedle, protože lidé nemají potřebu sledovat nějaké předvádění se, mentorování, ale potřebuji cokoliv, co jim pomůže od problémů, moc si přejí relevantní odpovědi a možnost se ptát, potřebují prostor pro vyjádření svých obav, pocitů. Potřebují něco, co nenajdou na tom zpropadeném internetu!

Celý leden jsem tedy měla na pilno. Na webu jsem nastavila v tomto měsíci v kolonce akce prázdno. Nastal kalup. Musela jsem dát dohromady přednášky, které by zajímaly široké spektrum lidí. Aby měli motivaci přijít nejen proto, že JE TO ZADARMO. Aby přišli rádi. Aby se převlékli z domácího, prošli se centrem našeho města a navštívili náš krásný domeček u řeky. Aby třeba i tou procházkou na chvíli oživili naše umírající centrum Ostravy. A došli k nám, posadili se, odpočinuli si, zapojili se do debaty, aby se u nás cítili dobře.

A stal se zázrak! Chvílemi jsem doslova zůstávala stát v úžasu, protože se mi z ničeho nic začali ozývat kvalitní lidé, lékaři, odborníci, ale i zkušení matadoři na poli- dělat dobré věci pro lidi.

Na začátku jsem si říkala: buď skromná a vděčná za to, když zajistíš jednu akci v měsíci. Na konci ledna zjišťuji, že máme program plný do října, kdy dvě, tři akce v měsíci nejsou výjimkou. A patrně budu muset ještě vtlačit někam další body, protože by bylo škoda některé věci lidem neposkytnout. Prostě mi nějak začíná být kalendář malý :). Některé akce ještě ani neavizuji, neb se mi do kolonek na webu nevejdou. Alespoň máme v záloze překvapení.

Zjistila jsem, že je velmi náročné zajistit právě tu účast lidí. Mám pocit, že v této zrychlené a neosobní době, kdy se mnozí anonymně míjíme s hlavou skloněnou, s pohledem zabodnutým do svých mobilů se považuje za vrchol aktivity lajknutí a sdílení. Ještě nedávno jsem, coby starší odrostenka v zajetí nemoci ani netušila, že něco takového existuje. Je tedy možné, že to mám i chybně gramaticky napsané, ale myslím, že víte, o čem mluvím. Stalo se mi, že volala paní a ptala se: ,,prosím vás, ta první přednáška v březnu- máte to na webu nebo na FB? Já bych na to koukla z domu.“ Ne to nemáme, proto opravdu neexistujeme, nejsme klub, nejsme anonymní. A chceme se potkávat, vnímat reakce živých lidí, ptát se jich, co by chtěli příště slyšet, co jim chybí, co by je zajímalo apod. Jsem ráda, že se najdou lidé, kterým stojí za to přijít, seznámit se s jinými lidmi, sdílet zkušenosti, něco se dozvědět. Třeba pan Štefan. Má 80 let, onkologický pacient, náš nejstarší klient, Přišel na svou první přednášku v saku, učesaný, navoněný, vše si zapsal, úplně zářil. Na konci poděkoval a oznámil, že dorazí i příště. Že se po dlouhé době cítil dobře, jako žijící člověk. Vůbec netušil, jak velikou odměnu jsem díky němu dostala. A náš nejmladší klient, 23 let, muž, rovněž onkologický pacient. Velmi si jich vážím, protože muži se jen tak někam se svým zdravotním problémem nevydají. A v jedné ostravské nemocnici teď leží další mladý muž, je mu teď hodně těžko, ale nevzdává se, poslal mi vzkaz: hned jak se dám dohromady, zapojím se, těším se na to! Denně mu věnuji myšlenku s přáním, aby to zvládl!

Takže pane Štefane, budoucí kolego 🙂 a všichni ostatní, možní návštěvníci našeho centra OVAHELP: přijďte, moc se na vás těšíme, opravdu se snažíme a stojí to za to 🙂 .

A malá ochutnávka nezveřejněného: můžete se těšit v červnu na doktorské historky a přednášku na téma: proč zemřela Evita Perónová (téma hlavní: rakovina děložního čípku) od MUDr. Radima Uzla. A v září se zasmějeme s Dr. Šmoldasem. Tyto úžasné muže jsme získali pro OVAHELP díky velmi empatické ženy, která se jmenuje Vlaďka

Dohnalová. Díky této paní můžeme lidem poskytnout i trochu odpočinku od starostí. Protože nemusí být jen smutno. Je možné brát život s humorem, i když nám je někdy moc zle a smutno.

Moc se těším na každého návštěvníka našeho centra OVAHELP. A pokud někomu umožníme alespoň hodinu klidu, naději na uzdravení, nebo třeba jen informaci, která mu poskytne odpověď na jeho problém – stojí to za to.

🙂 -Z-

OVAHELP v MAMMAHELPu v Praze

Když jsem po překonání toho nejhoršího, co obnáší léčba a průběh onkologického onemocnění začala uvažovat o založení centra na pomoc podobně nemocných lidí v Ostravě, nejdříve jsem kontaktovala Ing. Janu Drexlerovou. Tato úžasná žena stojí za mnohým kvalitním programem, ale především založila MAMMAHELP. Myslím, že není člověk, který by nevěděl CO TO JE.

Protože v Ostravě její pobočka není, navrhla jsem zastoupení a prostory. Říkala jsem si: už je to zavedené, v jejím duchu to rozvinu. Ale dozvěděla jsem se, že se to Janě v Ostravě nikdy nepovedlo, řekla, že to prostě bylo těžké, že narazila…vnímala jsem, že nechce… teprve teď, po roce práce v této oblasti už vím, co ji odradilo, a chápu- proč se definitivně v Ostravě odmítla realizovat. Popřála mi štěstí, výdrž a zdraví.

Sebrala jsem tedy odvahu a založila centrum vlastní. Osm měsíců jsme vytvářeli zázemí, logo, název, vizuální prvky, veškerou potřebnou administrativu spojenou se založením centra a další záležitosti, které nejsou vidět, ale bez kterých by nic nefungovalo. Protože Jana byla a je mým vzorem, tak jsem se v lednu, kdy už OVAHELP fungoval, vydala do Prahy, k nim do centra. Chtěla jsem Janu potkat. Přivítala mne žena s úsměvem ve tváři. Bylo vidět, že je unavená, ale vymezila si pro mne celé dvě hodiny času. Povídaly jsme si, vysvětlila mi, co vše v centru dokázali, na čem ztroskotali, co se vyvinulo mnohdy jinak, než chtěli apod. Mimo to mi zopakovala, že u nás, v našem regionu prostě narazila.

Poradila mi, kam a s čím je možné se obrátit, co je vhodné, co naopak není třeba vůbec, na co si mám dát pozor. Darovala mi spoustu materiálu, knížky. Provedla mne po celém centru, v každé místnosti byly její spolupracovnice. Každá mi s úsměvem podala ruku. Žádná rivalita, zášť, kyselý obličej. Všude vládla pohoda, příjemná a přátelská atmosféra a klid.

Odjížděla jsem s příjemným pocitem, navíc ujištěna: když nebudete vědět, volejte, pomůžeme. Odjela jsem díky Janě s přesnou představou toho, co vše ještě musím udělat, aby ta práce měla smysl.

A přiznávám, uvědomila jsem si, že má pravdu. I já jsem v plné síle pocítila něco podobného, jako ona- v Ostravě to bylo komplikované. Když jsem začínala, kontaktovala jsem já i má dcera mnohé, již zavedené spolky s podobným zaměřením, jako máme my. Ačkoliv MY jsme tu pro všechny, nemocné i zdravé, ne jen pro jeden segment nemocných. Přesto, potřebovali jsme někdy pouze radu, po rozjezdu centra jsme nabídli spolupráci, pozvali jsme členy jiných organizací na přednášky, měli jsme za to, že přece je jedno, kdo kam patří, že si můžeme pomáhat navzájem. Ale byl to omyl. Jsme vnímáni jako nevítaná konkurence. Každý tu rád tzv. kope sám za sebe. Nikdo nechce změny, mají zavedené systémy, stereotypy. To je v pořádku…. ALE! Přesně jak řekla Jana: tam to lehké mít nebudete.

Jen na první přednášku přišly, dvě členky nejmenovaného spolku, možná jen ze zvědavosti, jak to u nás vypadá, protože se již nikdy neozvaly, neobjevily. Já jsem je viděla ráda, byly to příjemné a usměvavé dámy.

Jsem stále přesvědčena, že ta nevraživost opadne, že se jednou navzájem poznáme, spojíme síly, pomůžeme si. Nemám totiž vůbec chuť ani sílu s někým soutěžit. O to přece na poli vážného onemocnění nejde. Ano, je možné, že my tady, na Ostravsku jsme trochu jiní, tvrdší. Asi proto, že jsme nedostali nic zadarmo, je tu mnohem těžší situace v oblasti sociální, pracovní, nemluvě o ovzduší a dalších faktorech. Ale neznám lidi srdečnější, empatičtější a upřímnější. Za tím si stojím. Jsme tvrdší, ale když o něco jde, dokážeme nemožné. Za poslední rok jsem díky OVAHELPu potkala takové množství kvalitních lidí, kteří již pomáhají, že to považuji za zázrak!

🙂 -Z-

Na začátku byla otázka

Na začátku byla otázka: copak je tohle konec, a nebude to lepší?

Byla jsem 6 let doma. Domácí vězení z důvodu nemoci. V roce 2013 jsem doslova přestala chodit. Přišla naděje v podobě neuromodulace v páteři. Sotva jsem začala ,,běhat“ se dvěma francouzskými holemi, přišla další rána. Rakovina, plnotučný dárek s osmiměsíčním předstihem k padesátým narozeninám. Ve dvaceti jsem si myslela, že v padesáti končí život, že je člověk starý a důchodce. V roce 2015 jsem to vnímala sakra jinak! Stala jsem se špitálním turistou. Po onkologické operaci jsem musela odložit i ty hole, nebylo možné je používat, zbyla ruka manžela, bez ní to nešlo. Už jsem nebyla zdravá, samostatná, nezávislá žena. Veškeré výlety končily v různých ordinacích a na operačních sálech. Nejčastější povel, který jsem slyšela: svlékněte se. Můj obnažený hrudník -a nejen ten, vidělo tolik mužů- lékařů, zdravotních a radiologických pracovníků, že mám tuto nedobrovolnou, ale nutnou exhibici vybranou na čtyři životy dopředu. Začala jsem se bát chodit mezi lidi, aby neviděli, že jsem vážně nemocná, přestala jsem komunikovat.

Před rokem a půl jsem si jednou uvědomila, že mluvím s našimi psy a sama si i odpovím. Že se ptám naši kočky, zda již snědla maso a jestli ji chutnalo. S hrůzou jsem se rozhlédla, zda mne neslyší sousedé, ti by si asi řekli, té ženské přeskočilo J. Asi jsem z té stálé bolesti, samoty, strachu o život, stereotypu a beznaděje začala panikařit. Ale pak jsem si řekla: co když je nás, nemocí velmi omezených v běžném životě více? Co když je nás s tím strachem a beznadějí hodně? A můžu s tím něco udělat? A máš na to, když máš denně bolesti, až z toho někdy šilháš? Neuměla jsem si hned odpovědět. Jistě jsem věděla jen jedno: přece to nemůže být způsob dožití, musí být něco, co mne posune, přece dokážu ještě ,,pracovat“, být užitečná! Díky těžké invaliditě jsem se nemohla vrátit do normálního procesu.

Takže kdo může za to, že vznikl OVAHELP? Naše kočka a dva psi. A strach o zdravý rozum. A vztek, že to přece nemůže takto skončit. Že tohle přece nemůže být konec! Výsledek?

Koukla jsem se na vše jinak, začala jsem nemoc vnímat jako šanci něco změnit. Jako dárek v pravém smyslu slova. A dnes opravdu tvrdím- větší dar jsem v životě nedostala. Zní to jako klišé?

Při onkologické léčbě jsem začala zjišťovat mnohé, pro mne dosud neznámé věci. Totiž, jak plné bývají čekárny před onkologickými ordinacemi, jak málo mají lékaři času, aby se svým pacientům věnovali. Když rakovinou onemocníte, většinou vám nikdo nedokáže vysvětlit, co přesně potřebujete v tu chvíli vědět. A přitom chcete znát odpovědi na zcela konkrétní otázky: jaké mám šance?, jak dlouho budu žít?, jak mě bude vše bolet?, jak mi bude špatně? Prošla jsem si během léčby úplně vším, ostatně jako každý onkologický pacient. Vím, jak po základní léčbě přijde období, které jsem si pro sebe nazvala „já se nevzdám“. To začnete nakupovat různé drahé rádoby léčebné prostředky, které jsou naprosto k ničemu, začnete kontaktovat léčitele. Stejně tak nakupujete spoustu zbytečné literatury- mám asi 40 knížek- kde čtete pořád totéž. Nepřineslo mi to NIC! A tak jsem začala hledat centrum, kde bych se podělila o své starosti, kam bych s nimi mohla patřit. Kde bych našla odpovědi na otázky. Kde bych mohla přiložit ruku k dílu. Nemoc, to je především strašná izolace a samota. Já to tak rozhodně měla.

V Ostravě jsem nenašla to, co jsem potřebovala já. Nehledala jsem klub. Cestu mi ukázal manžel. Navrhl mi, abychom v domě, který vlastníme v Moravském Ostravě na Kostelní ulici, uvolnili prostory. A já abych v nich založila potřebnou organizaci. Velmi mi pomohla i má dcera Pavlína se svým partnerem. A tak vznikl OVAHELP. Se srdíčkem v logu, přesně jak to cítím, jak OVAHELP vnímám.

Jde o centrum pomoci onkologickým pacientům, jak máme ostatně také v názvu. Ovšem hlavním cílem, na základě mé vlastní zkušenosti, je to, aby zde našli zázemí nejenom onkologičtí pacienti, ale také lidé zdraví. Aby se spolu všichni naučili komunikovat. Zdraví by měli zjistit, že my, onkologičtí pacienti, nadále běžně žijeme, akorát máme za sebou docela drastickou zkušenost. Mohou přijít i rodinní

příslušníci onkologických pacientů, protože tato nemoc to bere šmahem a plošně, nám, pacientům obrací útroby a životy, těm kolem nás životy. Nikdo se nás nemusí bát.

A samozřejmě, profesionálové na námi pořádaných přednáškách je informují o hodně důležitých věcech. Přednášejí u nás onkologové, psychologové, praktičtí lékaři a mnozí další… Tři špičkoví lékaři OVAHELPU poskytli garanci, to je pro mne velmi zavazující. Jsou to lékaři, kteří mne znají jako svou pacientku, vážím si toho, že mi věří. Že mne chápou.

Moc bych si přála, aby se z OVAHELPu stalo místo, o kterém lidé vědí, že mohou přijít, pokud budou mít problém. Nemusíte jen volat, stačí napsat e-mail. Na mnohé akce je ovšem třeba se předem zaregistrovat. Dům není nafukovací, jde o to, abyste měli jistou židličku.

Já sebrala odvahu, abych to zvládla, mám ve všech místnostech pohovku, protože nemám fyzickou kapacitu a velmi často si musím kvůli stálým bolestem lehnout, abych mohla pokračovat v jednání se zastupiteli města, s lékaři, se psaním prosby o příspěvek apod. Ale i za těchto podmínek mám víru, že to má cenu, že to musím vydržet! A věřím, že mnozí seberete odvahu a dorazíte mezi nás. Nebo alespoň za mnou. Za jednou z Nás. I kdyby jen na čaj, popovídat si.

Nejsme klub. Nejsme kavárna. Nejsme anonymní internet. Jsme živí lidé. Zažili jsme to. Víme jaké to je. A chceme pomoci k tomu, aby se každý onkologický pacient vrátil do života s nadějí, aby nezažil osamocení, strach z nicoty. A aby se třeba ti zdraví díky informacím nestali onkologickými pacienty.

🙂 Z

Top