JE DŮLEŽITÉ PLNIT SNY?

Je možné i v těžké situaci žít naplno, zkusit něco nového, najít odvahu ke změně?

V létě z jednoho rozhovoru s klientkami centra vyplynulo, že by chtěly ,,zažít“ módní přehlídku jako modelky. Ve stejné době jsem se potkala s Ing. Pavlou Švancerovou, které jsem vyprávěla o naši práci a řekla jsem ji o tomto přání. A ona mi s úsměvem odpověděla: ,,já toto dělám už 5 let. Udělám to pro vás“ Tak jednoduchá věta. Poznala jsem, jak těžkou práci lidé v této oblasti vykonávají. A potkala jsem díky tomu i velmi vzácné lidi.

Dala jsem sobě odvahu do toho jít a poslechla profesionály, kteří to umí uchopit. Více než 2 měsíce těžké práce. Dojednávání, objednávání, komunikace. A ve všem pomohl tým úplně cizích lidí, kteří chtěli pomoci Zdeňce splnit sen několika ženám.

V našem případě nešlo o klasickou módní přehlídku, kdy si zákazník koupí lístek, protože jde za módou s profesionálními modelkami. My jsme museli vyvážit vše kvalitním programem, aby návštěvníci odešli s pocitem, že to stálo za to. Já jsem vždy, když mi Pavla zavolala, vše volila s jediným cílem: ,, TOHLE BERU- prosím o kvalitu, aby naše ženy zažily opravdickou módní přehlídku. A často jsem psala a volala Pavle já: ,,prosím, šlo by ještě tohle, a tamto….?“Pavle, děkuji velikou trpělivost, ve všem mi vyšla vstříc, dokázala zařídit nemožné. A že těch mých mailů bylo!

Povedlo se zajistit nádherný prostor na Slezskoostravském hradě, 3 profesionální modelky TAMILU SPARROW (Sperou), Hanu Proškovou a Elišku Novosadovou, (které sdílely i šatnu s děvčaty), vynikajícího moderátora Radka Erbena, zpěvačku Lenku Szabó Hrůzovou s neuvěřitelným hlasovým rozsahem, tanečnici Haničku Mullerovou z PS Dance Petřvald, zvukaře, fotografy, kadeřnici, vizážistku, hostesky, vynikající raut, až po maličkosti, jako jsou vidličky či ubrousky. Ještě v pátek 8.11, v poledne jsem utíkala koupit louče, které nám pak nechtěly hořetJ.

Akademický malíř, pan Vítězslav Šopík nakreslil tuší každé modelce její karikaturu, náš dar, aby měly památku na tento svůj den.

Nádherné modely nám zapůjčili módní návrháři a butiky Olga Styl – móda Ostrava, Verver – Veronika Mičolová, MarVa de Luxe, Karin Toopová.

Tři výjimečné ženy, Pavla Švancerová, Petra Špornová, Jana Švábová, které jsou v čele FASHION-STORM se vzdaly honoráře, a všichni ostatní SNÍŽILI cenu za svou práci.

Byly i stresy, kdy 4 dny před akcí vypadl domluvený butik, nebo se nepovedlo skloubit čas se získáním zpěvačky, kterou si klientky přály, v mnohém hrály roli peníze, aby se to dalo zvládnout, ale ve finále vše klaplo. Reakce návštěvníků byly po přehlídce úžasné.

Co je však nejdůležitější- naše ženy to zvládly na jedničku, nebylo to snadné. Měly strach, trému. Přiznám se, že u některých jsem měla obavy, že to na poslední chvíli vzdají- ale nestalo se. Při prvním předvádění modelů bylo znát opatrné kroky, obavy, ale s každým dalším vstupem procházely neuvěřitelnou proměnou. Bylo vidět, jak si to užívají, všem to neuvěřitelně slušelo- BYLY NÁDHERNÉ!!!

Zbývá jediné: DĚKUJI všem, kteří mi pomohli zrealizovat tuto akci, za jejich vstřícnost, ochotu, podporu. Děkuji všem, kteří si zaplatili vstupenku a tím mi pomohli zvládnout finanční náklady. Děkuji všem, kteří přijali mé pozvání v rámci hosta- tím podpořili mne a naše klientky.

Děkuji svému muži, který mi pomohl odtahat po mnoha schodech mnoho věcí a všeho možného na hrad a po akci zase zpět. To byla dřina veliká…

Až někdy, někde uvidíte, že FASHION- STORM organizuje další ročník své módní akce, NEVÁHEJTE, běžte si to užít. Jde o VYJÍMEČNÝ projekt. FASHION-STORM- dvě slova, za kterými stojí 3 ženy s nádherným úsměvem. Mně ukázaly svůj svět, kde je ne 1. místě vzájemný respekt, úcta, sdílení, lidskost a pokora. Toto zažít je nádherné.

Pavlo, Petro, Jani, děkuji Vám, bylo mi velkou ctí chvíli k vám patřit. Zdeňka Hyvnarová

Ocenění z rukou pana hejtmana

Během posledních 14 dnů mi opakovaně volali stran pozvání na oceňování firem a osob. Celkem 4x jsem je ujišťovala, že jde určitě o omyl, ale přesvědčili mne, že jsem na seznamu nominovaných. Tedy pozvaným hostem. Z důvodu respektu k lidem, kteří tuto akci organizovali, jsem na tuto událost 3. 9. 2024 vyrazila.

V divadle AKORD byla úžasná atmosféra, mnoho významných lidí, slavnostní výrazy ve tvářích. Na podium přicházeli lidé z úspěšných firem, ve kterých mají ,,to něco navíc“, čímž jsou originální, prospěšní, úspěšní. Byli za svou práci a úsilí oceněni. Je obdivuhodně, o vše tito lidé dokázali, co umí.

Poté vystoupila žena, které si velmi vážím, a věřím, že kdokoliv, kdo se pohybuje na poli dobrovolnictví, vnímá, že Ing. Dagmar Hoferková je vlastně guru nás, dobrovolníků. Vysvětlila význam a dosah práce dobrovolníků a vyjádřila radost z toho, že zná oceněnou ženu z Moravskoslezského kraje, která je oceněna v rámci roku 2023. A poté se objevilo mé jméno, záběry a na podium jsem musela i já.

Tyto chvíle jsou těžké, vždy se třepu jako ratlík, nikdy mne nenapadnou správná slova a pokaždé cítím, že jsem ještě neudělala dost, abych mohla nějaké ocenění dostat. Slova paní Dagmar byla pohlazením, reakce všech v sále byla nepopsatelná. Co říct víc?

Vážím si tohoto ocenění naši práce, jsem vděčná těm, kteří nominaci poslali, protože mi dali důvěru a směla jsem jim pomoc poskytnout- a to je moje práce, můj cíl, má cesta.

Možná bychom měli všichni méně hledat ,,TO něco“ ve virtuálním světě, kde je vše WAU, dokonalé, krásné a bezchybné- měli bychom najít chuť sestoupit více do reálu, vnímat se navzájem, podat si ruku, když je zapotřebí opory, naslouchat, když někdo neví jak a kde, nebát se druhému pomoci, najít krásu v tom, že jsme lidé, nedokonalí, chybující a velmi, velmi zranitelní. Nic není samozřejmostí.

Projev lidskosti, sdílení, soucit- to je to, čím se odlišujeme od jiných tvorů, nebojme se používat tuto obyčejnou a přece v posledních letech již málem vzácnou ,,pomůcku“.

DĚKUJI za ocenění, které jsem včera obdržela, má pro mne význam, snad jsem zvládla cestu, na kterou jsem se vydala se ctí.

Přeji všem pevné zdraví. Aby mou pomoc v oblasti onkologické nikdo nepotřeboval. A pokud ano, věřte- v Ostravě je místo, kde společně zvládneme vše. S úctou Zdeňka Hyvnarová.

Doba CORONAVIROVÁ a OVAHELP ..aneb, jak dál…

Nejsem lékař, ani odborník. Jsem jen člověk, občan, žena. Když v březnu započaly pronikat ze zpráv informace o ,,viru“, který je enormně ZLÝ, zbystřila jsem. Pak to ZLO i k nám ,,dorazilo“ fyzicky, uposlechla jsem tedy já i mé okolí všech nařízení. Nejdříve dorazila euforie. Denně se celý den sledovaly zprávy a čísla- nakažených stále více, 0 uzdravených, a začaly se objevovat číslovky mrtvých. Dorazila dokonce zpráva, že  věštkyně XY  se vyjádřila, že nemocných bude v ČR 100 a skončí to- ale….virus si asi spletl směr či nevzal na vědomí hranici naší země- neskončilo nic. Po pár týdnech jsme všichni začali přijímat data, informace a počty jako údaj v kalendáři- dva mrtví, 150 nových případů, jeden mrtvý….už nás to neohromovalo, člověk má velikou schopnost si na situaci zvyknout, patrně, aby přežil. Nebo máme vnímání vlivem doby, toho, čemu jsme denně vystavování tak obroušené, že nás jen tak něco nezastaví, nelekne?

Euforie typu: ,,to zvládneme“ mně vydržela asi 5 týdnů. Na šití roušek padly prostěradla a povlečení ještě z doby mé první svatby a výbavy, manžel mne zastavil až ve chvíli, kdy zjistil, že nemá málem čím povléct svou postel, neb i police s povlečením novým svítila prázdnotou. Pokazil se jeden stroj, rozhasil stroj druhý- ale naštěstí se již daly roušky- ÚSTENKY i koupit- za cenu poledního MENU luxusní restauraci jeden kus, ale coby člověk pro zdraví neudělal. Začaly se objevovat problémy. Rodiče volali S. O. S. – děti vlčili, školy zely prázdnotou. Podnikatele začali čerpat úspory, pokud měli to štěstí a nějaké měli. Představitelé vlády nám předváděli mnohdy psí kusy, alibismus, veliké úklony na letišti, u jednoho jeho EGO doslova utíkalo přes obrazovky způsobem přeohromným. Jeho- JÁ…vyřeším, zajedu a vím a ukažte mi…bylo varováním pro každého, kdo v sevření nařízení ,,žil“, kdo musel řešit za co koupí chleba, čím zaplatí fakturu. Myslím, že mnoho lidí na podzim velmi silně pocítí dopad restrikcí, až nastoupí povinnost zaplatit, doplatit mnohé. A to ještě nevíme, co s námi COVID plánuje… jakpak asi s tímto naši představitelé naloží….

Po 5 týdnech jsem už nevydržela domácí vězení a dohodla jsem se s dcerou, že ,,mne vezme tajně, aby muž nevěděl, na nákup potravin“. Jsem již starší dorostenka, důchodkyně, onko pacient- tedy riziková skupina, ale chtěla jsem vidět, jak to teď v tom obchodě vypadá. Vyrazila jsem o půl sedmé, aktualizovala jsem vzpomínky a zkušenosti ze školních branných dnů- kdy jsme se balili do sáčků proti jaderným útokům- nejlepší na tom všem tehdy byl v batůžku chleba s játrovou paštikou…, oblékla jsem tedy bundu, nasadila čepici, roušku s kopretinami, brýle, gumové rukavice…gumáky dcera pohledem zakázala… a vyrazily jsme.

Bylo to strašné!!! Bylo mi horko, a to jsem ještě nevstoupila do krámu, zboží mi klouzalo z rukou, velmi nepříjemně mi bylo z toho, že jsme my lidé od sebe odskakovaly jako stejné póly magnetu, strach byl cítit všude. Jedna paní mne postavila rázně s nadávkou do latě, když jsem dceři podala sáček s jablky na zvážení, že předbíhám, pak se mi omluvila- že to není poznat, kdo kam a ke komu patří.

Četla jsem, že se pár žen pochvalovalo, že jim někdo díky roušce omylem řekl ,, slečno“, já se po návratu uviděla- a měla jsem blízko k bezdomovkyni, zpocená, čepici nakřivo, modré rukavice, uslzené oči, vyděšený pohled, šmouhy v obličeji, jak jsem si gumovou rukavicí snažila utřít pot, splihlé vlasy s šedivými odrosty, neb kadeřníci měli stop stav, i oslovení paní málem nebylo možné. Uvědomila jsem si, že takový život by životem nebyl.

Před nemocí jsem byla v Číně, tam jsem se s rouškami setkávala na každém kroku. Byla jsem poučena, že Tam je to samozřejmostí, že i ten kdo má rýmu, chrání tím ostatní. Nechápali jsme to, a už to tu máme. Ale chápeme to? Jsme vůbec ochotni pochopit, přijmout, chovat se zodpovědně alespoň k sobě? Podotýkám- zažila jsem větu: ,,máte rakovinu“, myslím, že vím, co znamená dostat pecku do čumáku a vyděsit se preventivně k smrti. Ale jak naložit s Covidem?

Minulý týden mne jedna mladá slečna, na které nebyl umělý patrně pouze jen chrup (jen díky věku) nazvala hysterkou, protože jsem vstoupila do obchodu s rouškou- tehdy se nemuselo. Nechtělo se mi vysvětlovat, že jsem pacient onkologie. Jen jsem vnímala, jak lidé mnohdy nerespektují druhého, natož jeho názor. Udělají závěr, a s výsměchem člověka zařadí. Já apeluji na všechny pacienty- ať je nařízení jakékoliv, chovejte se zodpovědně, je to to nejmenší co pro sebe můžete udělat. Dokud nám roušky stačí, dokud řešíme jen naše onemocnění, které se ještě řešit dá, pousmějme se nad soudy lidí, kteří žijí pouze pro vjemy veselé, kteří mají rychlejší pusu, než mnohdy vhodné je.

Znovu říkám, nejsem lékař. Ale vnímám co se děje. Viděla jsem záběry rakví na plochách hřišť. A ano, kamarádka, která pracuje v TV mi vysvětlila, že ti lidé vědí, jak reportáž udělat, aby šokovala, aby přitáhla pozornost…. Nejsem oprávněna říci co správné je či není. Jsem schopna posoudit, co udělám pro svou ochranu. A prosím: zkusme být my všichni méně kritičtí, méně,,chytří“, trochu pokornější. Protože jen tak se dokážeme dostat z tohoto ,průseru“ jménem Covid. Dejme si čas, trpělivost. Přestaňme šířit nepravdy, živit strach- to je vždy špatně!

Mluvím za sebe a je to jen můj názor: VY VŠICHNI ZODPOVĚDNÍ- kteří jste na svých místech především díky důvěře lidí- vnímejte nás. Obyčejné lidi, neb i VY jste totéž! Nevyužívejte jen možnost být vidět, slyšet, nepředvádějte nám dosah své moci chybami. Vždy se nejdříve zastavte a domyslete své kroky, pátek minulý týden jste na Moravě nezvládli! A mně rozhodně neuspokojí reportáž v TV, kdy jakási zaměstnankyně se slzou v oku vyjadřuje smutek nad tím, že by paní ředitelka, ten vzácný člověk, měla odstoupit, když je tak hodná, tak schopná a já nevím co ještě vše ta paní je.. Protože mi velmi vadí, že jako občan jsem vystavována mnohým chybám a zvráceným rozhodnutím, jako je nákup nepotřebných vyšetřovacích testů, roušek z Činy, které jsme sami s předstihem a darem odeslali tamtéž, vadí mi lži, že je vše pod kontrolou. Vadí mi, že jste nechali Karvinou doslova bez omezení, bez regulí k zvládnutí jejich problémů s horníky. Ale striktní omezení postihující nás všechny bez náhrady škody umíte udělat v pátek odpoledne bez varování, bez ničeho! Vše v životě musí být v rovnováze, já tu rovnováhu postrádám! Nikdo není zodpovědný za způsobené škody a promrhané peníze, je možné dávat omezení a zákaz, ale není povinnost zodpovídat se za chyby.

Přeji nám všem trpělivost, věřím, že se z toho dostaneme. Přeji nám všem možnost soucitu s lidmi, které tato situace postihne finančně a existenčně. Protože to bude ta pomoc, to znamená – společně to zvládneme. Nebojme se pomoci si navzájem.

S velkou úctou ke všem lidem, nejen zdravotníkům.

Zdeňka

Je těžké „jen“ nechat plynout TICHOU vzpomínku….v tomto případě je to NEMOŽNÉ

Večer jsem hovořila telefonicky s jednou z našich lékařek, ze které se stává léty vzácný přítel, už to není jen VYJÍMEČNÝ doktor. Prošly jsme v hovoru zahradu a plevel, který nad námi díky počasí začíná vítězit, zdravotní potíže odpovídající našemu věku, trápení s rodinnými příslušníky. Lékaři jsou lidmi, kteří mají naprosto stejné trápení a malé radosti jako my, pacienti, jsou to také zranitelní lidé, což si my pacienti mnohdy neuvědomujeme. Během hovoru se stočilo téma směrem k nutnosti najít si gynekologického lékaře, protože ,,už ho nemám“. Jsem z OVAHELPu naučená klienty lékařům ,,předávat“, protože máme štěstí a již poměrně velký počet těch nejlepších a nejkvalitnějších s námi spolupracuje a VŽDY nám vyhoví. Tak jsem okamžitě zareagovala slovy:

,,a proč nejdete k Hedvice? Neznám lepší lékařku, a navíc- před čtyřmi lety jste mi ji doporučila“.

Přišla odpověď, na kterou patrně nezapomenu nikdy. „ Zdeni, Hedvika je mrtvá, Vy to nevíte?“

Přiznám se, že jsem se musela posadit, jen jsem oponovala, to přece není možné, já u ní na konci února byla, byla veselá, to je nějaký veliký omyl! Po skončení hovoru jsem se cítila jako by mi něco velmi důležitého zmizelo ze života, nemohla jsem zastavit pláč, jen jsem vkládala do rukou věci a nesmyslně je vzápětí pokládala jinde, vůbec jsem nedokázala fungovat. Jen jsem slyšela tu větu, která mne tolik vykolejila. Otevřela jsem počítač s vírou, že tam najdu potvrzení mé neděje- že to není pravda. Vždyť ji přece znám jako vždy pozitivně naladěnou, usměvavou, sportovně zaměřenou, zdravou ženu.

V únoru jsem si s ní podala ruku, popřála jsem ji hezký den, poděkovala za vyšetření a …….už NENÍ?!!

Na internetu jsem našla Hedvičiny fotky- všude je to ta usměvavá a milá žena, tak si tuto lékařku pamatuji. A jen oznámení: 2. 3. úmrtí, 13. 3. rozloučení …..a kousek níže: MUDR. Hedvika GERŽOVÁ zemřela: věnujte ji tichou vzpomínku. Pláču i při psaní těchto řádek. Jak je to možné, byla jsem JEN pacientka- JENOM jedna z mnoha stovek. Proč cítím, jakoby mi umřel někdo z rodiny?

Stala jsem se pacientkou této lékařky před čtyřmi lety. Přivítala mne velmi příjemná, štíhlá, sympatická žena, pro kterou jsem byla od první chvíle Zdeňka. Jsem invalidní, ale pro ni nebyl problém mi vždy pomoci na vyšetřovací lůžko a z něho, protože se tam sama nedostanu, ještě jsme se u toho nasmály, když občas moje nefunkční noha projela jejím účesem, nebo po jejich zádech. Tato lékařka byla vždy pečlivá. Teprve ve zralém věku jsem se díky ní přestala bát ,,chodit ke gynekologovi“, ženy mi určitě rozumí. Nemusela jsem se stydět, žádná otázka nebyla hloupá, vždy mi vše vysvětlila, mohla jsem být jen člověkem a proti mně stál jen člověk, byla jsem v bezpečí. Když jsem musela před dvěma roky absolvovat zákrok, přišla za mnou o půl sedmé ráno do čekárny s podanou rukou a se slovy: ,,Zdeni, jsem tu, sestry Vás připraví, já na Vás budu čekat, vše bude v pořádku“. Po probuzení z narkózy vedle mne stála zase…. S úsměvem a slovy- je to dobré….Takto si ji pamatuji.

MUDr. Hedvika Geržová- odešla náhle, nečekaně v době začínající pandemie, všichni jsme se báli nákazy, řešili jsme izolaci, šili jsme roušky, sledovali jsme nárůst nemocných. I já, a souběžně s tímto z lidského společenství odešel vzácný člověk- pacienti se postupně dozvídají, že jejich lékařka už není. Lékař vzácný především svým pochopením pro lidské slabosti, bolesti, nedokonalosti. Velmi vzdělaná, erudovaná, rázná a přesto tolik pokorná lékařka. Lékařka, kterou vystihuje slovo : nenahraditelná. Zůstala prázdnota, ticho, beznaděj. Chybí člověk, kvalitní člověk, který přitom jen dělal svou práci. Mám věnovat tichou vzpomínku…já, jen pacientka….

Paní doktorko: moc Vám děkuji za Vaši péči, laskavost, schovívavost, pomoc. Jsou chvíle, kdy Boha, osud- nazvěte si to jak chcete- nechápu. Mohu jen poděkovat a tiše si vzpomenout na jednoho vzácného člověka- na lékařku se jménem Hedvika…. Děkuji.

Z.

ONKOLOGICKÝ pacient je ohrožen infekcí ještě více, než kdokoliv jiný!

Onkologičtí pacienti jsou obecně náchylnější k jakékoliv infekci. Procházejí dlouhodobě náročnou a mnohdy drastickou léčbou, mají velmi oslabenou imunitu.
‼Toto jsou jen preventivní kroky, rozhodně si nepřejeme vytvářet paniku‼
Děkujeme za pochopení.

Chybí konkrétnější informace, proto vyjmenujeme to základní:

▪ Dodržujte hygienická opatření, myjte si ruce co nejčastěji, používejte na ruce dezinfekci, někdy pomůže i voda s trochou alkoholu nebo octa.

▪ Při kašli a kýchnutí si zakrývejte ústa – ne rukou, ale kapesníkem!

▪ Používejte papírové jednorázové kapesníky!

▪ Vyšší teploty nad 38 st., jakékoliv změny svého zdravotního stavu hlaste svému onkologovi, ten vám poté doporučí jak postupovat dále.

▪ Pokud procházíte radioterapií (denně), chemoterapií (v termínech), snažte se vyvarovat shlukování v čekárnách, manipulaci rukama kolem úst, jízdu ve veřejných prostředcích, nedotýkejte se rukama sedadel v čekárnách apod. Kamkoliv přijdete, vždy si okamžitě umyjte pečlivě ruce!

▪ Nestyďte se použít běžnou roušku, chraňte se, už jsem byla svědkem, kdy byl onko pacient zesměšňován v domnění, že je pouze hysterický člověk obávající se infekce koronavirem!

▪ Mimo návštěvu lékaře pobývejte DOMA!

▪ Pokud je to možné, zrušte návštěvy příslušníků rodiny. Ti chodí do práce, mezi lidi apod., jsou na rozdíl od vás zdraví a mají imunitu v pořádku!

▪ Pokud je to možné, starší pacienti nad 50 let alespoň na 30 dní eliminujte hlídání malých vnoučat, jejich infekce pro vás znamená problém!

· Vynechte i sedánky se sousedkou nad kávou apod.

· Pokud je to možné, vynechte i pohyb v supermarketech!

Onkologický pacient má opravdu co dělat sám se sebou, musí zvládnout problém vycházející z náročné léčby, apeluji na ty ,,zdravé“, než se rozhodnete kontaktovat nemocného, dobře zvažte, zda nejste pro něho hrozbou např. z důvodu pobytu v rodině, která byla v zahraničí, pravidelným užíváním hromadné dopravy apod.

Snažte se myslet na druhé, chovejte se prosím zodpovědně, na místě je převzetí zodpovědnosti za své chování a disciplína!

Ing. Zdeňka Hyvnarová