FOTO: Kávička se Zdeňkou v září

Kávička ze dne 27.9.

Setkali jsme se po prázdninách na obvyklé ,,kávičce se Zdeňkou“. Při této aktivitě máme možnost k povídání si, na relax.

Jsem velmi vytížena chodem a organizací centra, poslední dva roky zejména poskytováním terapií.
Pacientů je opravdu veliké množství. Na kávičce se ,,zastavíme a jen jsme“. Potřebuji to i já.

Tato kávička byla jiná. Už se mi po mých svěřencích stýskalo. Ale byla jiná zejména proto, že mi ženy předaly dárek.
Osobní. Vymodelovaly mi ženské ňadro v dlaních ženy, chtěly mne překvapit.

Když mi vyjmenovávaly, co v centru našly a jak jim to pomáhá, dostaly mne ,,na kolena“.
Každý mi dal růži se vzkazem. Za 6 let jsem nic podobného nezažila.

Mnohokráte na mne vše spadne, jsem taky jen pacientka a mívám pocit, že už je všeho moc.
To si pak říkám – už nemusím, teď pomůžou jiní, nemůžu pomoct všem… a pak jsem s pacientkami, ony jen pro mne vyrobí kus sebe a já se zvednu a zase jdu každý den ,,do práce“
S pomocí, informacemi, dát jim především pozornost, víru, naději. Stojí to za to – vydržet ještě nějaký čas.

Ostatně – daly mi na kávičce svíčku do rukou a každá si ode mne zapálila tu svou, že jim takto už 6 let dávám světlo
v životě s nemocí. To je především zodpovědnost. Vůči sobě a každému, kdo pomoc potřebuje.
A mít dojetím v málem 60ti letech nudli u nosu obvyklé není…..
už jsme si zvykli nevidět se navzájem, přežít rychle každý den, je taková doba…..
jsem šťastná, že u nás v OVAHELPu je to jinak.

Ženy moje (a pánové taky) děkuju!!!