Je těžké „jen“ nechat plynout TICHOU vzpomínku….v tomto případě je to NEMOŽNÉ

Večer jsem hovořila telefonicky s jednou z našich lékařek, ze které se stává léty vzácný přítel, už to není jen VYJÍMEČNÝ doktor. Prošly jsme v hovoru zahradu a plevel, který nad námi díky počasí začíná vítězit, zdravotní potíže odpovídající našemu věku, trápení s rodinnými příslušníky. Lékaři jsou lidmi, kteří mají naprosto stejné trápení a malé radosti jako my, pacienti, jsou to také zranitelní lidé, což si my pacienti mnohdy neuvědomujeme. Během hovoru se stočilo téma směrem k nutnosti najít si gynekologického lékaře, protože ,,už ho nemám“. Jsem z OVAHELPu naučená klienty lékařům ,,předávat“, protože máme štěstí a již poměrně velký počet těch nejlepších a nejkvalitnějších s námi spolupracuje a VŽDY nám vyhoví. Tak jsem okamžitě zareagovala slovy:

,,a proč nejdete k Hedvice? Neznám lepší lékařku, a navíc- před čtyřmi lety jste mi ji doporučila“.

Přišla odpověď, na kterou patrně nezapomenu nikdy. „ Zdeni, Hedvika je mrtvá, Vy to nevíte?“

Přiznám se, že jsem se musela posadit, jen jsem oponovala, to přece není možné, já u ní na konci února byla, byla veselá, to je nějaký veliký omyl! Po skončení hovoru jsem se cítila jako by mi něco velmi důležitého zmizelo ze života, nemohla jsem zastavit pláč, jen jsem vkládala do rukou věci a nesmyslně je vzápětí pokládala jinde, vůbec jsem nedokázala fungovat. Jen jsem slyšela tu větu, která mne tolik vykolejila. Otevřela jsem počítač s vírou, že tam najdu potvrzení mé neděje- že to není pravda. Vždyť ji přece znám jako vždy pozitivně naladěnou, usměvavou, sportovně zaměřenou, zdravou ženu.

V únoru jsem si s ní podala ruku, popřála jsem ji hezký den, poděkovala za vyšetření a …….už NENÍ?!!

Na internetu jsem našla Hedvičiny fotky- všude je to ta usměvavá a milá žena, tak si tuto lékařku pamatuji. A jen oznámení: 2. 3. úmrtí, 13. 3. rozloučení …..a kousek níže: MUDR. Hedvika GERŽOVÁ zemřela: věnujte ji tichou vzpomínku. Pláču i při psaní těchto řádek. Jak je to možné, byla jsem JEN pacientka- JENOM jedna z mnoha stovek. Proč cítím, jakoby mi umřel někdo z rodiny?

Stala jsem se pacientkou této lékařky před čtyřmi lety. Přivítala mne velmi příjemná, štíhlá, sympatická žena, pro kterou jsem byla od první chvíle Zdeňka. Jsem invalidní, ale pro ni nebyl problém mi vždy pomoci na vyšetřovací lůžko a z něho, protože se tam sama nedostanu, ještě jsme se u toho nasmály, když občas moje nefunkční noha projela jejím účesem, nebo po jejich zádech. Tato lékařka byla vždy pečlivá. Teprve ve zralém věku jsem se díky ní přestala bát ,,chodit ke gynekologovi“, ženy mi určitě rozumí. Nemusela jsem se stydět, žádná otázka nebyla hloupá, vždy mi vše vysvětlila, mohla jsem být jen člověkem a proti mně stál jen člověk, byla jsem v bezpečí. Když jsem musela před dvěma roky absolvovat zákrok, přišla za mnou o půl sedmé ráno do čekárny s podanou rukou a se slovy: ,,Zdeni, jsem tu, sestry Vás připraví, já na Vás budu čekat, vše bude v pořádku“. Po probuzení z narkózy vedle mne stála zase…. S úsměvem a slovy- je to dobré….Takto si ji pamatuji.

MUDr. Hedvika Geržová- odešla náhle, nečekaně v době začínající pandemie, všichni jsme se báli nákazy, řešili jsme izolaci, šili jsme roušky, sledovali jsme nárůst nemocných. I já, a souběžně s tímto z lidského společenství odešel vzácný člověk- pacienti se postupně dozvídají, že jejich lékařka už není. Lékař vzácný především svým pochopením pro lidské slabosti, bolesti, nedokonalosti. Velmi vzdělaná, erudovaná, rázná a přesto tolik pokorná lékařka. Lékařka, kterou vystihuje slovo : nenahraditelná. Zůstala prázdnota, ticho, beznaděj. Chybí člověk, kvalitní člověk, který přitom jen dělal svou práci. Mám věnovat tichou vzpomínku…já, jen pacientka….

Paní doktorko: moc Vám děkuji za Vaši péči, laskavost, schovívavost, pomoc. Jsou chvíle, kdy Boha, osud- nazvěte si to jak chcete- nechápu. Mohu jen poděkovat a tiše si vzpomenout na jednoho vzácného člověka- na lékařku se jménem Hedvika…. Děkuji.

Z.