Vaše příběhy – PROSTATA a VARLATA

Libor

Středa ráno, v práci procházím příchozí emaily, popíjím černý čaj a zběžně kontroluju čas. Vyrážím směr urologická ambulance, abych se ujistil, že jsem zdravý a že jedno tvrdší varle nic neznamená. Nad studem z vyšetření už nepřemýšlím, vždyť co, je to jen jeden z mnoha lidských orgánů, který má i samotný doktor. Pro tyto případy jsem se rozhodl raději pro doktora, abych neriskoval nežádoucí reakce mého těla na vyšetření od doktora opačného pohlaví (doktorky). Ultrazvukové vyšetření zjistí nádor v pravém varleti, a proto si mě v nemocnici nechají, abych ještě týž den absolvoval předoperační vyšetření a následující ráno půjdu na operaci. Moc se mi to nelíbí, protože mám v práci nedopitý čaj, pracovní bordel na stole (což by způsobilo značné pozdvižení) a hlavně nemám s sebou žádné věci. Domlouvám se, že si rychle skočím do práce uklidit stůl a oznámit svou několikatýdenní nepřítomnost. Doma následně beru základní věci pro nutný pobyt v nemocnici (tablet, nabíječku, kartáček na zuby a samozřejmě i nějaké to oblečení) a ještě odpoledne absolvuji předoperační vyšetření.

Operaci jsem už zažil, tak vím, že není čeho se bát. Nejhorší na tom je to čekání, ale konečně i já dostávám zklidňující medikamenty a přicházím na řadu. O jedno varle přicházím, ale na „funkčnost“ to prý nemá vliv. V 35 letech a prozatím bez potomků je to jistě potěšující zpráva.

Po celou dobu léčení se vyhýbám slovům jako rakovina, zhoubný, nezhoubný. U doktorů jsem tyto slova také nezaregistroval a ani se po nich nijak zvlášť nepídím. Přesto mi to nedá a z propouštěcí zprávy z nemocnice se snažím vyčíst druh nádoru a co vlastně znamená. Vážnost situaci si ale stále nepřipouštím a ani nechci. Je to prostě „jen“ nádor, po jehož odstranění budu žít opět životem jako předtím. Shodou okolností se po propuštění z nemocnice dostávám k mé doposud nepřečtené knize Na cestě do sousední dimenze: Moje putování za léčiteli a šamany od C. Kubyho, kterou jsem dostal před časem na narozeniny. Jak příhodné téma, je to osud, znamení nebo jen shoda okolností? Nevím, asi to tak mělo být. Občas do sebe věci prostě zapadají.

Ozařování naštěstí probíhá bez chemoterapie a vedlejší účinky nejsou zas tak zlé. Jen to chce více odpočívat a upravit jídelníček. S milionovým zůstatkem na účtu v bance jde odpočinek snadno, dokonce přemýšlím nad životem rentiéra. Do práce ale nakonec budu muset chodit, účet ve spermobance z vás rentiéra neudělá.

Jakkoliv se zdá tento příběh zlehčující situaci, je to jen snahou o pozitivní přístup k událostem a nástrahám lidského života. Některé věci nepodceňuj, ale vždy si zachovej optimismus a víru v ještě lepší zítřky s rodinou, kamarády a… (doplň si sám)!!!

Libor

Podělte se s námi o své vlastní zkušenosti.
Pošlete nám svůj příběh s radou, s pocity…Třeba tím zrovna VY pomůžete někomu dalšímu.