Vaše příběhy – OSTATNÍ

Ivana

Jmenuji se Ivana

Zkusím se podělit o zkušenost, kterou mi dala má nemoc a tím snad pomoci druhým, aby věřili sobě a neztráceli naději, kterou jsem já v průběhu léčby několikrát ztratila a pomocí rodiny a lékařů opět našla. V lednu 2010 mně začalo pobolívat břicho, nevěnovala jsem tomu zvláštní pozornost, ale v únoru jsem našla stopu krve na toaletním papíru po stolici. Okamžitě jsem šla k obvodní lékařce, ale poslala mně domu s tím, že mám hemeroidy, bez vyšetření ať si koupím mastičku. Když mi masti nepomáhaly a stav se zhoršoval, byla jsem odbytá několikrát, tak jsem v dubnu požádala o odborné vyšetření. S nechutí mi vypsala žádanku na proktologii …termín červen, nic nezjistili a já prosila o kolonoskopii. Zase jsem zažila údiv proč. Ano bylo mi 42 let, nekouřím , nepiju, jím zdravě, nemám nadváhu, cvičím už z toho důvodu, že mám těžkou skoliózu páteře a každé kilo na víc mně bolí … termín srpen.

Byla jsem zoufalá přestávala jíst, jenom abych nemusela jí na velkou. A do toho slyšela proč tam jdu, když nemusím … taková potupa vystrkovat na doktora zadek. Opravdu vyšetřeni jinak nejde a je pro citlivější lidi hodně náročné. Kamarádka pracuje ve Vítkovicích na od. péče o zažívací trakt, podpořila mně a posunula termín na červenec. Byla přímo u výkonu a vedl ho primář Fojtík. Měla jsem velký strach, ale vyšetření probíhalo profesionálně a velmi intimně. Dodnes si pamatuji vystrašené oči kamarádky jak mi brala vzorek a slova primáře … máte nádor. Myslela jsem, že se mi to jenom zdá a když se probudím bude vše v pořádku, ale nebylo. Bylo to hrozné, ale děkuji za perfektní diagnostiku ke které jsem se dostala po 6 měsících obav. Domluvení dalších vyšetřeních včetně odeslání do FN Olomouc k operaci. Operaci vedl doc. Vysloužil velmi pozitivní a laskavý člověk. Bylo to hodně náročné, ale měla jsem důvěru a cítila, že jsem v dobrých rukou. Vše proběhlo bez komplikací a za 10 dnů jsem byla doma. Od září jsem zahájila onkologickou léčbu 8 měsíců chemoterapie a radioterapie léčba probíhala současně . Můj onkolog MuDr. Richtr velmi vzdělaný a empatický člověk mně trpělivě provázel celou léčbou a pečuje stále . .. děkuji. Během radioterapie jsem přišla o funkci vaječníků, přechod během 1 měsíce, je to daň za život řekla jsem si. Pak přišla obrovská krize, mé tělo už nechtělo jít dál, museli mi léčbu přerušil na měsíc já se vzpamatovala a mohla pokračovat. Střeva si žily svůj život a došlo i na pleny, ale léčbu jsem dokončila. Jako kdyby toho nebylo málo při prevenci na gynekologii mi zjistili prekancerózu děložního čípku.To už jsem se opět hroutila a začala brát antidepresiva . MuDr. Mihula můj gynekolog, který mně dokonale připravil na zákrok, jako jediný provádí ambulantně v místním umrtvení. Opět jsem se bála, ale nic to nebylo u mne sice delší dohojování, ale od té doby prevence vždy dopadla dobře. Antidepresiva jsem vysadila po 3 letech a hledala jsem další možnosti jak se opět dostat do kondice a dělat prevenci a už druhý rok docházím k praktikovi TCM (tradiční čínská medicína) panu Peterkovi v Kojetíně, kde máme práci.Skloubila jsem západní a východní medicínu. Takže špatný začátek, ale dobrý konec s velkým štěstím na odborníky a laskavé lidi. Celá rodina jsme změnili obvodní lékařku. Protřídili se naši známí a mé kamarádky. Byla jsem jako na houpačce jednou nahoru a pak dolů. Plánovala, jak by měl vypadat můj pohřeb. Nyní si opravdu vážím každého dne, který můžu prožívat a radovat se z maličkostí. Mějte se rádi a naslouchejte, když Vám tělo něco říká, já zbytečně ztratila několik důležitých měsíců. Děkuji za mou úžasnou rodinu, která mně má ráda takovou jaká jsem J. Pokud můj příběh pomůže, budu mít velikou radost. Přeji všem sílu jít svým životem, nevzdávat se, zbytečně se nebát a mít víru v sebe a život … stojí za to bojovat.

Daniela

Začalo to úplně z jiného konce. Koupili jsme si s přítelem 3 denní relaxační pobyt v Beskydech a v pátek po obědě jsme vyjeli, Pršelo, lilo, ale nálada byla příjemná, už jsme se viděli v bazénu, ve vířivce, večer vínečko, bowling, ale daleko jsme nedojeli. Smyk na silnici, auto ukončilo svoji cestu v protisměru a pak už si nepamatuji nic. Otřes mozku, prasklý 8 hrudní obratel, 5 zlámaných žeber , které propíchly plíce – pneumotorax, hemorax, tělo bylo prošpikované hadičkami a modřiny po celém těle. Aby toho nebylo málo, praskl mě stresový vřed a nikdo nevěřil, že ženská, která má 71 let a rozpárané celé břicho, to přežije. Když jsem se z nejhoršího zmátořila a odjela do lázní plná naděje, že všechny ty hrůzy už mám za sebou, začala jsem mít průjmy. Ze začátku nenápadně, ale intenzita se zvětšovala. Ne jeden, dva, ale pak i 10, 15 až 20. Polykala jsem všechno, čím by se dal průjem zastavit. Pár dnů klid a opět stejný kolotoč – postel, záchod, postel, sanita, odvoz do nemocnice, protože jsem zkolabovala a ve Fakultní nemocnici mě vítali „co jste zase snědla “ ?? Pak se přidalo i zvracení, znali mně na interně i infekčním oddělení. Během necelého roku jsem byla 4x v nemocnici. Po roce mně endokrinolog doktor Šmajstrla, když jsem zkolabovala v jeho ordinaci nechal převést do Vítkovické nemocnice na interní oddělení, kde si mně vzali do parády a díky jemu a vítkovické interně jsem po roce slyšela poprvé větu – máte endokrinologický tumor na ileu a dva na hlavě slinivky. V první chvíli se mně honilo hlavou – konečně přišli na to, co mně je. Už nevypadám, že se cpu jídlem málem z popelnic.

Proběhl „Multidisciplinární onkologický seminář“ s doporučením o radikální chirurgické řešení. Byla jsem objednaná k chirurgovi s tím, že se dozvím, kdy mně budou operovat. Můj šok nastal ještě v ordinaci, kde mně bylo sděleno, že operace se nekoná, vzhledem k mému věku a nechají mně dožít a zahájí se paliativní hormonální léčba Somatulinem. Tři měsíce jsem se s tím prala, chtěla jsem operaci a ne pomalé umírání. Dr. Šmajstrla mě vysvětlil, že slinivka je špatně dostupná, že tento tumor roste pomalu, a nikdo nevidí, jak to vypadá v břiše po havárii a po těžké operaci žaludku. Stejně mi to nedalo a vytočila jsem Masarykův ústav v Brně, že bych od nich chtěla vědět, co by se dalo dělat s mým nálezem a popsala svoji léčbu. Takovou odpověď jsem vůbec nečekala. „Co byste chtěla, máte to nejlepší co je u nás k dispozici a určitě vaší paní doktorce muselo dát hodně práce to ve vašem věku získat.“ Bum, konec.

Tak jsem se pomalu smiřovala s tím, že tak to bude a nic s tím nenadělám. Průjmy ustaly do měsíce a já jsem se začala lépe cítit. Natruc všem těm řečem jsem se přihlásila na universitu třetího věku – na studium angličtiny. Věděla jsem jen jedno, musím mezi lidi a dělat co mně baví, dokud ještě můžu. Na onkole jsem narazila na letáček OVAHELPU, zatelefonovala, chytla se drápkem, protože z paní Zdeňky přímo tryská pozitivní energie, a jsem tady a chci pomáhat správné věci, ještě tu sílu na to mám. Jak dlouho nevím, ale sedět doma a plakat není můj styl.

Daniela

Podělte se s námi o své vlastní zkušenosti.
Pošlete nám svůj příběh s radou, s pocity…Třeba tím zrovna VY pomůžete někomu dalšímu.