OVAHELP začal fungovat fyzicky v listopadu 2018. Připravili jsme zázemí, propagaci, občerstvení. Dva týdny před zahájením jsem potkala bývalou onkologickou pacientku, která se nyní seberealizuje v oblasti, která se mi zdála přínosem i pro naše klienty. Oslovila jsem ji a její přednášku jsem použila v dobré víře jako takový bonus po mém uvedení našeho centra. Nejhorší okamžik nastal 10 minut před zahájením. No to jsi pěkně drzá, co jim chceš říct? Ti lidé přišli, mnohdy přátelé, co jim dáš? Proslov o vlastní nemoci? To mají taky, každý má své trápení, ne každý o tom mluví! Už se ale nedalo couvnout. Navíc jsem si uvědomila, že po těch letech doma už ani nedokážu mluvit z patra. Bolely mně strašně záda, musela jsem si zout boty, prostě nic nebylo tak, jak by být mělo. Tak jsem se všem přiznala, že musím mít bačkory. Že jim musím přečíst, co potřebuji říct, protože už neumím málem ani mluvit. Už po prvních větách jsem vnímala jejich empatii, pochopení, podporu. Co říkám teď: děkuji!!!!! Děkuji všem, kteří přišli, jste vzácní lidé.

Ale, nebylo jen vše sluncem zalité 🙂 . Nezvolila jsem šťastně téma první přednášky, možná lidem nesedl způsob prezentace, nemá cenu se v tom vrtat. Na základě této zpětné vazby účastníků první akce přišly pochopitelně velké obavy, že nedokážu naplnit očekávání lidí. Znáte to, velké oči, a vše je jinak. Cítila jsem, že už nemohu tzv. šlápnout vedle, protože lidé nemají potřebu sledovat nějaké předvádění se, mentorování, ale potřebuji cokoliv, co jim pomůže od problémů, moc si přejí relevantní odpovědi a možnost se ptát, potřebují prostor pro vyjádření svých obav, pocitů. Potřebují něco, co nenajdou na tom zpropadeném internetu!

Celý leden jsem tedy měla na pilno. Na webu jsem nastavila v tomto měsíci v kolonce akce prázdno. Nastal kalup. Musela jsem dát dohromady přednášky, které by zajímaly široké spektrum lidí. Aby měli motivaci přijít nejen proto, že JE TO ZADARMO. Aby přišli rádi. Aby se převlékli z domácího, prošli se centrem našeho města a navštívili náš krásný domeček u řeky. Aby třeba i tou procházkou na chvíli oživili naše umírající centrum Ostravy. A došli k nám, posadili se, odpočinuli si, zapojili se do debaty, aby se u nás cítili dobře.

A stal se zázrak! Chvílemi jsem doslova zůstávala stát v úžasu, protože se mi z ničeho nic začali ozývat kvalitní lidé, lékaři, odborníci, ale i zkušení matadoři na poli- dělat dobré věci pro lidi.

Na začátku jsem si říkala: buď skromná a vděčná za to, když zajistíš jednu akci v měsíci. Na konci ledna zjišťuji, že máme program plný do října, kdy dvě, tři akce v měsíci nejsou výjimkou. A patrně budu muset ještě vtlačit někam další body, protože by bylo škoda některé věci lidem neposkytnout. Prostě mi nějak začíná být kalendář malý :). Některé akce ještě ani neavizuji, neb se mi do kolonek na webu nevejdou. Alespoň máme v záloze překvapení.

Zjistila jsem, že je velmi náročné zajistit právě tu účast lidí. Mám pocit, že v této zrychlené a neosobní době, kdy se mnozí anonymně míjíme s hlavou skloněnou, s pohledem zabodnutým do svých mobilů se považuje za vrchol aktivity lajknutí a sdílení. Ještě nedávno jsem, coby starší odrostenka v zajetí nemoci ani netušila, že něco takového existuje. Je tedy možné, že to mám i chybně gramaticky napsané, ale myslím, že víte, o čem mluvím. Stalo se mi, že volala paní a ptala se: ,,prosím vás, ta první přednáška v březnu- máte to na webu nebo na FB? Já bych na to koukla z domu.“ Ne to nemáme, proto opravdu neexistujeme, nejsme klub, nejsme anonymní. A chceme se potkávat, vnímat reakce živých lidí, ptát se jich, co by chtěli příště slyšet, co jim chybí, co by je zajímalo apod. Jsem ráda, že se najdou lidé, kterým stojí za to přijít, seznámit se s jinými lidmi, sdílet zkušenosti, něco se dozvědět. Třeba pan Štefan. Má 80 let, onkologický pacient, náš nejstarší klient, Přišel na svou první přednášku v saku, učesaný, navoněný, vše si zapsal, úplně zářil. Na konci poděkoval a oznámil, že dorazí i příště. Že se po dlouhé době cítil dobře, jako žijící člověk. Vůbec netušil, jak velikou odměnu jsem díky němu dostala. A náš nejmladší klient, 23 let, muž, rovněž onkologický pacient. Velmi si jich vážím, protože muži se jen tak někam se svým zdravotním problémem nevydají. A v jedné ostravské nemocnici teď leží další mladý muž, je mu teď hodně těžko, ale nevzdává se, poslal mi vzkaz: hned jak se dám dohromady, zapojím se, těším se na to! Denně mu věnuji myšlenku s přáním, aby to zvládl!

Takže pane Štefane, budoucí kolego 🙂 a všichni ostatní, možní návštěvníci našeho centra OVAHELP: přijďte, moc se na vás těšíme, opravdu se snažíme a stojí to za to 🙂 .

A malá ochutnávka nezveřejněného: můžete se těšit v červnu na doktorské historky a přednášku na téma: proč zemřela Evita Perónová (téma hlavní: rakovina děložního čípku) od MUDr. Radima Uzla. A v září se zasmějeme s Dr. Šmoldasem. Tyto úžasné muže jsme získali pro OVAHELP díky velmi empatické ženy, která se jmenuje Vlaďka

Dohnalová. Díky této paní můžeme lidem poskytnout i trochu odpočinku od starostí. Protože nemusí být jen smutno. Je možné brát život s humorem, i když nám je někdy moc zle a smutno.

Moc se těším na každého návštěvníka našeho centra OVAHELP. A pokud někomu umožníme alespoň hodinu klidu, naději na uzdravení, nebo třeba jen informaci, která mu poskytne odpověď na jeho problém – stojí to za to.

🙂 -Z-